středa 16. října 2013

Katja Millay- Moře klidu

Autorka: Katja Millay
Originál: The Sea of Tranquility
Přeložil: Jan Netolička
České vydání: 368 stran, hardback
Nakladatelství: Domino, 2013

Od té události, kvůli které z usměvavé dívky zůstal pouhý stín uplynuly více než dva roky. Teď se Nastya stěhuje od rodičů, aby žila se svou tetou. A s tím přichází nástup do školy. Svoje problémy skrývá za vyzývavé oblečení a spoustu make-upu, takže si moc kamarádů nenajde, ale přesto je tu jeden kluk. Josh Bennett přišel o všechny lidi, které miloval. Ve škole se s ním nikdo nebaví, až na lamače dívčích srdcí Drewa. A pak přijde Nastya. Oba mají své problémy a přesto se z nich stanou přátele. I když je hodně těžké přátelit se s dívkou, která nemluví a chová se opravdu divně. Josh ví, že Nastya má spoustu tajemství, která mu nechce povědět, ale začne to mezi nimi jiskřit. A i když šance, že jim to vyjde je mizivá, nemůžou si pomoct. 

Když začínáme číst nějakou knihu, máme jistá očekávání. Často jsou založena na tom, co na danou knihu říkají ostatní. Tvrdí všichni, že je vtipná? Pak čekáme, že se budeme smát. Říkají snad, že je smutná? V tom případě asi čekáme slzy. Někdy se o té knize říká, že je prostě skvělá, takže na ni klademe vysoké nároky. Ale někdy to je na škodu. Myslím, že přístup, jaký ke knize na začátku máme dost ovlivní naše hodnocení. Snažím se proto nenechat se strhnout pocity ostatních a před čtením si toho o té knize moc nezjišťuji. Ale Moře klidu je knížka, která si získala srdce obrovské spousty čtenářů, takže je těžké přistupovat k ní s odstupem. Jsem hrozně ráda, že tohle je jedna z knih, která si ten humbuk, který kolem ní je doopravdy zaslouží. Před několika hodinami jsem ji dočetla a nemůžu na ni přestat myslet. V hlavě mám zmatek a nemám tušení, jak vám to přiblížit. Chci toho tolik říct, ale nevím, kde začít.

"Jsem rád, že jsem hlasitě nehekl ani neudělal nic podobně trapného, protože to bych si asi musel uřezat koule a podat jí je. Už bych si je nezasloužil. 

Začnu stylem psaní. Katja Millay má neuvěřitelný talent. I přesto, že Moře klidu nemá ani 400 stránek, při čtení jsem měla pocit, že se jedná o hodně tlustou knihu. Jako bych se pokaždé, když jsem ji odložila vrátila o několik desítek stran zpátky. A zároveň se to čte tak dobře, že jsem se ke konci blížila mnohem rychleji, než by se mi líbilo. Možná to bude tím, že je kniha zaměřená spíše na myšlenky hlavních postav než na rozhovory. Katja má navíc neuvěřitelný smysl pro humor, který promítá do svých postav a působí to hrozně přirozeně. Trošku mi vadí, že Moře klidu má chudší děj a skoro nic se nestalo. 

"Vítej na party, Sluníčko."

Nemůžu se nezmínit o postavách, protože to by byl zločin. Postavy jsou to, co z téhle knihy dělá něco neobyčejného. Ne každý autor dokáže napsat hlavní postavy tak, aby působily přirozeně. Katja mezi ně nepatří. Nastya a Josh jsou jedny z nejlepších postav s jakými jsem kdy měla to potěšení. Žrala jsem jim každé slovo. Každá věta, každá myšlenka, každý čin... Všechno působí neuvěřitelně opravdově. Jejich povahy byly vykresleny do nejmenších detailů. Dokázala jsem se vžít do jejich situace a pochopit proč dělali to, co dělali. Měla jsem chuť vytrhat si všechny vlasy, když si ti dva pitomci ubližovali. A pak udělali něco, z čeho jsem byla úplně v háji, protože tahle kniha se v mnoha věcech liší od těch ostatních. Kde máte napsáno, že je na poslední straně čeká šťastný konec? A můžou se lidé tak zlomení jako tihle dva dát vůbec do pořádku? 


"Kdybychom měli dalekohled, ukázala bych ti Moře klidu."

Snad z každé strany na vás křičí, jak je ta kniha smutná. Jak psychicky náročné je její čtení. Možná je se mnou něco špatně, ale na mě to nějak nepůsobilo. Samozřejmě, že to co se stalo Nastye bylo hrozné a směr, jakým se ubíral její život je příšerný, ale tak nějak bych řekla, že by se přes to jednou dostala. Ai když to Josh to taky neměl nejjednodušší, stávají se horší věci. Ale mnohem víc mě deprimovalo vědomí, že si ubližují i když to není nutné. Konečně mají šanci být šťastní a oni to pokazí. Hlavní důvod, proč se mi Moře klidu tolik líbí je styl psaní a hlavní postavy a ne psychické vyčerpání, které mě mělo čekat po dočtení. Kniha se hodně podobá Pushing the Limits, jenom je mnohem lepší. A to v každém směru. 

"...když najdeš jméno, které fakt něco znamená, je to pěkný pocit. Stojí to za všechna ta bezvýznamná a prázdná."

I přesto, že dávám plné hodnocení jsem našla pár věcí, které mi vadily. Například přehnaná dokonalost. Nemyslím tím knihu, ale postavy. Všechny postavy byly nějakým způsobem neobyčejné. Nastya je krásná a talentovaná. Josh je krásný a neobyčejně talentovaný. Nastyin bratr je krásný a vážně hodně chytrý. Joshův nejlepší kamarád je talentovaný diskutér... a je neuvěřitelně krásný. Po někom tu krásnu musela Nastya zdědit, takže hádejte co! Její matka vypadá jako bohyně a... chvilka napětí... je to velice talentovaná fotografka. A tahle bych mohla pokračovat, protože každá postava byla krásná nebo talentovaná, některé oboje. Dále tu je přezdívka Sluníčko, kterou dal Josh Nastye. Ze začátku to bylo roztomilé, ale když ji celou knihu oslovoval Sluníčko a to dokonce i ve svých myšlenkách... To bylo hodně divné. Jménem jí řekl snad jenom jednou. A taky to, že Nastya nemluví. Ono by to bylo fajn a pochopitelné, ale když jsem zjistila, že se sebou vlastně mluví ve sprše, aby se mohla vykecat ze všech věcí, které chtěla říct... Vážně? Nechci spoilerovat, takže další věci, které mi na té ztrátě řeči vadily sem psát nebudu, ale je jich celkem dost. A pak tu máme to, jak jim všechno vycházelo. Nastya úplně náhodou zabloudí někdy o půlnoci, když si šla zaběhat a hádejte k čí garáži se dostane. Nastyina teta Margot pracuje převážně na noční směny, takže Nastya může být často u Joshe. Jak příhodné! Nebo když ve škole čtou báseň, která přesně vystihuje situaci Joshe a Nastyi a Josh vysvětluje její význam. Vážně? A to není jediné. Těch náhod tam prostě bylo až moc, takže to působilo hrozně nepřirozeně. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, protože ta kniha měla spoustu chyb. Ale tak už to prostě bývá- žádná kniha není dokonalá. Čtenář si ale může vybrat, jestli se na ni bude dívat z té lepší, nebo z té horší stránky, ale tohle jsou asi hlavní stinné stránky téhle knihy, na které byste měli být připravení. Nehledě na všechny nelogičnosti a nedostatky, které Moře klidu má se jedná o jednu z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla. 




Chtěla bych mnohokrát poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí ARC výtisku této knihy! Děkuji!


6 komentářů:

  1. Vůbec jsem neměla v plánu tuhle knihu číst, ale neskutečně jsi mě na ni navnadila. Přesně tyhle typy knih mám poslední dobou nejradši, takže si ji rozhodně nenechám ujít:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé! Tak to mám hroznou radost! :) Nezapomeň potom dát vědět jestli se ti líbila :)

      Vymazat
  2. Neměla jsem ji v plánu číst, nebo vůbec hledat o čem je .. po dnešku rozhodně chci :) Krásná recenze :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vy mi děláte radost! :D Jsem moc ráda a doufám, že se ti bude líbit :)
      Děkuju!

      Vymazat
  3. Musim rict, ze tuhle knihu jsem si precetla na zaklade recenze a je naprosto PERFEKTNI - zhltnula jsem ji za jeden vecer a verim, ze se k ni budu jeste hodnekrat vracet :D

    OdpovědětVymazat